 |
| Socha sv. Václava od Petra Parléře |
Byl vychováván svou babičkou svatou Ludmilou a vzdělával se v Písmu (svatém) a v písmu (psaném) na Budči. Jako kníže, po porážce saským králem Jindřichem Ptáčníkem, dokázal zachovat suverenitu českého státu a založil chrám sv. Víta, hlavní kostel knížectví. Byl zavražděn ve (Staré) Boleslavi, sídle svého bratra Boleslava, který díky tomu převzal vládu. Po smrti začal být Václav uctíván jako svatý pro svou zbožnost (vlastnoruční pěstování vína a obilí pro svaté přijímání, péči o chudé, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení šibenic a model ap.) a posmrtné zázraky. Později se stal symbolem českého státu, např. v Kodexu vyšehradském, na mincích nebo na Myslbekově pomníku.
28.9. Den české státnosti:
Když v roce 906 padla Velká Morava, našli v Praze útočiště i někteří kněží z Moravy. Moc Přemyslovců rostla. Již někdy za Spytihněva (po roce 911) se stali hegemony v Čechách. Opírali se především o Bavorsko a obávali se saských Liudolfingů, kteří rozdrtili po roce 897 posálské Srby a útočili i na Havolany, protože Bořivojova manželka a matka Spytihněva a Vratislava Ludmila byla Srbka a manželkou Vratislava byla Drahomíra z knížecího rodu Havolanů. Bylo pro ně velkým šokem, když se v roce 921 sasko-franský král Jindřich I. dohodl s bavorským Arnulfem, že jím bude uznán.
Vratislav tehdy právě zemřel (13. února 921) a protože jeho synové byli ještě nedospělí, rozhodl sněm knížectví, aby se knížetem stal Václav, za něhož by do jeho dospělosti vládla jeho matka Drahomíra. Oba chlapce, Václava i Boleslava, zároveň svěřil na vychování jejich bábě Ludmile. To muselo nutně vést ke konfliktu obou ctižádostivých žen. Šlo v něm především o postoj k překvapivému Arnulfovu obratu.
Ludmila byla pro uznání Jindřicha I., Drahomíra to odmítala a nakonec dala Ludmilu 15. září 921 zavraždit. Vypověděla Arnulfovi poslušnost a vyhnala ze země bavorské kněze. Na tom se mnoho nezměnilo ani když se po roce 925 ujal vlády Václav.
Teprve když si roku 929 Jindřich v rozsáhlé akci pojišťoval "přátelství" knížat všech vévodství, přišly na řadu také Čechy. Společnou vojenskou akcí Jindřicha a Arnulfa byl Václav donucen se poddat a připojit se k ostatním knížatům "německých" vévodství. Nabízela se tak možnost, že se Čechy stanou součástí království Jindřicha I. a vejdou tak do pozdější otónské říše jako její vlastní součást na podobné úrovni jako ostatní vévodství.
To vyvolalo opozici, jíž stál v čele Václavův mladší bratr Boleslav. Válku s Jindřichem ale nebylo dost dobře začít, aniž by byla nejprve zlikvidována nespolehlivá a zčásti přímo se Sasy se paktující ostatní česká knížata. Za této domácí války by Čechy byly tak oslabeny, že by byly Jindřichovi vlastně vydány na milost. Spor nakonec rozhodlo možná připravované, ale nejspíše předčasné, náhodnými okolnostmi vyprovokované zavraždění Václava 28.září 935 ve Staré Boleslavi.
Boleslav se zmocnil vlády a a okamžitě začal s uskutečňováním svého plánu. K jeho velkému štěstí Jindřich právě tehdy onemocněl a brzy zemřel a boje o nástupnictví po něm znemožnili Otovi I. proti Čechům zasáhnout.
