 |
| Test na obrázku z Wikipedie |
Tento test koncipoval Hermann Rorschach (8. 11. 1884 – 2. 4. 1922), švýcarský psychiatr, který svůj test poprvé představil v roce 1921. Tuto techniku vytvořil ve spolupráci s E. Bleulerem a C. G. Jungem.
Rorschachův test obsahuje pouze deset karet. Nejedná se tedy o libovolné skvrny. Zpočátku Rorschach vytvořil mnoho inkoustových skvrn, které nechal otestovat na mnoha lidech, a z nich vybral pouhých deset takových, které v lidech vyvolávaly nejvíce reakcí a nejvíce podněcovaly jejich fantazii.
Test obsahuje pět karet černobílých, dvě černo-červené na bílém pozadí a tři barevné. Všechny skvrny jsou souměrné dle vertikální osy procházející středem karty.
Psycholog předloží pacientovi kartu s obrázkem, postupně jednu po druhé v daném pořadí. Pacient má udávat, co na obrázku vidí. Psycholog si vše poznamenává, včetně veškerých banálních odpovědí, neverbálních reakcí či žádostí o přetočení obrázku. Lze tak sledovat čas uplynulý mezi ukázáním obrázku a první odpovědí, průměrný čas mezi odpověďmi. Sleduje se, zdali se pacient zaměřuje na drobné detaily či na skvrnu jako celek, zdali je vnímána barevná část či bílé pozadí, zdali odpověď souvisí s barvou či tvarem, zdali má někdo mnoho odpovědí či jen jednu, zdali někdo dlouho přemýšlí či chrlí jednu odpověď za druhou, měří se i originalita odpovědí.
Příklad:
Ke každé kartě je vytvořena tabulka možných odpovědí, která napomáhá psychologově diagnostice, aby byla metoda objektivní. Tyto návody vznikly během testování sady karet na velkém vzorku osob. Existuje však více diagnostických metod, které nejsou vytvořeny Rorschachem. Nejčastěji užívanou metodou je systém Johna E. Exnera.
Exnerův systém vytvořil kódování na bázi statistiky, kdy lze každou odpověď zařadit do některé kategorie.
Poznámka: Psycholog nepředepisuje psychofarmaka na rozdíl od psychiatra, který má lékařské vzdělání, ale pomáhá psychologickými prostředky. V klinické praxi však psychologové a psychiatři často spolupracují. Psycholog se řadí mezi pracovníky pomáhajících profesí. Je vhodné odlišovat jeho působení na psychoterapii a psychologické poradenství. Psychoterapie si klade za cíl dosáhnout hlubších osobnostních změn a častěji ji tak absolvují lidé, jejichž chování či prožívání leží mimo normu (i když existuje i tzv. rozvojová psychoterapie nebo psychoterapie encounteru). V poradenství jde o pomoc člověku, jehož chování i prožívání je v normě, ale který je v současnosti v obtížné životní situaci (rodinná krize, pracovní stres apod.). Cílem nejsou osobnostní změny ani vyléčení, ale překonání a odstranění aktuálních potíží.
Psychologové vykonávají i řadu dalších povolání, můžeme se s nimi setkat například při poradenství v rané péči, pedagogicko-psychologickém poradenství (škola, volba povolání), firemním přijímacím řízení, manželském a partnerském poradenství, gerontopsychologii, v personalistice či marketingu, existují i obory jako psychologie dopravy a jiné.
Zdroj: cs.wikipedia.org
