 |
| Konrád Lorenz |
Konrad Zacharias Lorenz (7. listopadu 1903 – 27. února 1989) byl rakouský zoolog, zakladatel moderní etologie. Narodil se v Altenbergu nedaleko Vídně a ve Vídni pak vystudoval medicínu, protože si to přál jeho otec Adolf Lorenz (1854–1946), významný rakouský ortoped a rodák z Vidnavy. Na univerzitě jej anatomii učil Ferdinand Hochstetter, kterého on sám označoval za výborného anatoma a embryologa a který jej přivedl ke srovnávací anatomii. Metody, které se naučil na srovnávací anatomii, pak používal i při výzkumu chování zvířat. Zájem o živou přírodu ho přivedl ke studiu zoologie a psychologie. Za předmět svého bádání si zvolil fyziologii chování zvířat a stal se zakladatelem nové biologické disciplíny - etologie.
Šlo o jednoho z nejvýznamnějších světových přírodovědců 20. století. Po celý svůj poměrně dlouhý život (dožil se úctyhodných 85 let) se zabýval studiem chování zvířat a za své objevy v roce 1973 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. (Cs.wikipedia.org)
Stihl toho na jeden život víc než – stal se legendou vědy, zapáleným nacistou i průkopníkem hnutí Zelených. A když dostal Nobelovu cenu, byl z toho pořádný poprask…
„Budoucí vyhlídky lidstva jsou mimořádně neutěšené. Je velice pravděpodobné, že díky jaderným zbraním spáchá lidstvo rychlou, nikoli však bezbolestnou sebevraždu. A i když k tomu nedojde, hrozí mu pomalá smrt v důsledku intoxikace či jiného způsobu ničení prostředí, v němž a díky jemuž žijeme. I kdyby se jeho slepému a neuvěřitelně naivnímu konání včas zamezilo, hrozí mu pozvolné odumírání všech těch vlastností a funkcí, které tvoří jeho lidskost.“ Konrád Lorenz věru nebyl optimista. Tyto věty napsal v knize Odumírání lidskosti, která vyšla roku 1983. Nejde se mu však moc divit; zažil toho tolik, že lidem už ke konci života moc nevěřil.
Za značný přínos pro biologii i pro poznání člověka mu byla společně s jeho přáteli Nikolaasem Tinbergenem a rakouským zoologem Karlem von Frischem udělena v roce 1973 Nobelova cena za fyziologii a medicínu. Konrad Lorenz je autorem i jiných knih, například humorného díla „Život se psem není pod psa“, ve kterém líčí různé psí příběhy, jež sám i ilustroval nebo vědecké knížky „Osm smrtelných hříchů“, kde důrazně varuje před dosavadním jednáním současného člověka, které může znamenat bezprostřední ohrožení existence lidstva.
Za osm smrtelných hříchů, popsaných ve stejnojmenné knize, považoval:
- Přelidnění Země
- Ničení životního prostředí
- Závod člověka se sebou samým
- Ztráta schopnosti prožívat city
- Genetický úpadek
- Rozchod s tradicí
- Rostoucí poddajnost lidstva k doktrinám
- Zbrojení atomovými zbraněmi
