Quo usque tandem abutere, Catilina, patientia nostra?

Alexander Tomský
Vystudoval mezinárodní vztahy na London School of Economics a tomistické filosofie na The London Institute of Education. 

Před rokem 1989 byl šéfredaktorem exilového nakladatelství Rozmluvy a konzervativního časopisu Rozmluvy. Po návratu do České republiky měl vlastní nakladatelství, působil později jako ředitel nakladatelství Academia, nebo nakladatelství Národního divadla a Leda/Rozmluvy.


Quo usque tandem abutere, Catilina, patientia nostra?


Nenávist k islámu a neochota přijímat muslimské uprchlíky? Anebo jen přirozená obava z militantní víry plodící kruté válečníky? I po krveprolití v Nice si pořád lžeme do kapsy, píše v komentáři pro MF DNES Alexander Tomský.

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc. Kdo je to Jan Eichler a proč si ho je třeba vážit jako možného prezidenta?


Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc.
Doc. PhDr. Jan Eichler


Výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů

Zaměstnání 1994 - současnost: vědecký pracovník ÚMV 2000 - současnost: výuka na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE Praha 1991 - 1993: zástupce vedoucího odboru na Institutu pro strategická studia Ministerstva obrany 1990 - 1991: Generální štáb Československé armády 1982 - 1990: Ministerstvo obrany ČSSR 1979 - 1982: sekretář vojenského a leteckého přidělence ČSSR v Paříži 1979 - 1977: Ministerstvo národní obrany ČSSR

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc.
výzkumný pracovník Centra bezpečnostních analýz Ústavu mezinárodních vztahů. Zabývá se otázkami evropské bezpečnosti a vývoje evropské obrany z francouzské perspektivy, vyučuje na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE Praha , účastní se mimo jiné na grantovém projektu Université Paris 1, Sorbonne, nazvaném Sécurité en Europe.

Je spolupracovníkem serveru Integrace, publikuje ve Vojenských rozhledech, v časopise Obrana a strategie, Politické vedy, Mezinárodní vztahy, Historie a vojenství, Défense nationale, Bezpečnostní témata, v deníku Právo a dalších periodikách.

V letech 1991--1993 pracoval jako zástupce vedoucího odboru na Institutu pro strategická studia Ministerstva obrany, v letech 1993-1990 působil v Generálním štábu Československé armády, v letech 1982-1990 na Ministerstvu obrany ČSSR. V letech 1979--1982 byl jako sekretář vojenského a leteckého přidělence ČSSR v Paříži. V letech 1977--1979 působil na Ministerstvu národní obrany ČSSR.

Je absolventem Vojenské akademie v Bratislavě.

Vydal publikace
Mezinárodní bezpečnostní vztahy. Economica, Praha, 2004.
Bezpečnostní politika České republiky. ÚMV. Praha 1999, CD -- ROM, vedoucí autorského týmu
Možnosti a perspektivy bezpečnosti České republiky. Praha. ÚMV 1998 -- vedoucí autorského týmu
Francouzská armáda od de Gaulla k Mitterrandovi. Naše vojsko. Praha, 1990


Zdroj: jan eichler wiki Ústav mezinárodních vztahů


Problémy má jen s Milošem Zemanem....až si o tom přečtete, pochopíte proč tato upoutávka na osobnost!

Jan Werich. Věřil, že pravda může někdy zvítězit....Arbor ex fructu cognoscitur – Strom se pozná po ovoci

Jan Werich
Stránka č. 219....De Profundis....

-------------------------------------------------------------------

S dědova vnitra vycházeli myšlenky které hned proklamoval na scéně a všichni to dobře věděli. Jeho čeština byla neopakovatelná a profitoval ze slovíčkaření, které jako celek byli genialní. Mohl si dovolit všechno což taky využil, A priori - Quod licet Iovi, non licet bovi – Co je dovoleno Jovovi (příp. bohovi), není dovoleno volovi. A tak dědova čeština, tolik obdivovaná publikem, je pohaněna, když ji použiji já, co vlastně jsem se učila podle něj.

Neuměla jsem česky ani slovo, jen jsem proběhla jeho poznámky a učila se češtinu podle učebnic z první republiky, tak jak on. A taky Voskovec. Tedy kniha je napsána werichovštinou, jenž může být protkána i lidovějším výrazem. Tedy kdyby jsme šli dál, tak bych si dovolila malinko i kombinovat. Třeba taková werichoida - jako sinusoida, křivka podle smíchu diváků dědy. Taky werichovice - druh slivovice nebo druh turistické hole (sukovice) oblíbený dědou. Nebo werichát - werichiát - jako patriarchát, triumvirát - doba vlády dědy např. v divadle nebo divadelnictví, apod.

Což sice má vzhled panování, ale spíše to byla služba vtipu a legraci. Možná že se najde někdo v budoucnosti, co přeloží tuhle knihu, do jazyka českých kmenů, jenž se zhromáždili kolem ohně a tančí werichovjanku co je taky názvem zlidovělého tance. Ale tohle vlastně je jen taková věštba. Nevím jestli čtenáře by tak zajímal pohled dědy, tak jak mne, na dnešní dění, protože on vždy odhaloval zajímavé pohledy, co vlastně byli zajímavé již proto že jsou jeho. Tak jsem si vzpoměla na přátelství dědy s karvínskými horníky, kteří jej měli ze srdce rádi a taky s ředitelem Dolu Mír ing. Pavlonkou v šedesátých letech dvacátého století, zejména pak chystání hornických oslav v roce 1968, kde měl děda obdržet obří vinnou číši, veřejně, k nelibosti funkcionářů bolševika. Číše byla vyrobena skláři z Karolínky u Vsetína za tvůrčí konzultace s dědou. To bylo ještě období, kdy děda věřil, že pravda může někdy zvítězit....Arbor ex fructu cognoscitur – Strom se pozná po ovoci


Angelina Janete Werich

Jan Werich. Psáno podle korespondence z šuplíku...Od Angelina Janete Werich. Paměť je výsadou blbých. Chytrý nemá čas si pamatovat. Chytrý musí vymýšlet.

Jan Werich
Stránka č. 143.....A pořád něco........


Jo pořád něco se děje kolem levicovosti dědy, i když ten byl spíš pro lidi jako pro levici nebo pravici. To samé i u Voskovce. Byli herci, co si ze všeho dělali legraci, pokud tedy mohli, A za první republiky mohli, nevšimli jste si toho? Za bolševika se ze soudruhů legrace dělat nesměla, oni srandě nehověli. Nakonec se stejně shodli i z Voskovcem, že levice i pravice stojí akorát za odpad kterej padá z vola, nebo volů. Dejte pokoj s politikou, děda nebyl v žádné straně i když na něj tlačili ze všech stran. S bolševici nejvíce. Dostal jednou návštěvu zasloužilého soudruha, co přines koňačik-cigárka z Havany. Věděli všiváci co má děda nejraději. A zasloužilej soudruh nahodil řeč, Jo soudruhu, jste umělec, že jo. Děda ani nedutal, čekal co se bude dít. A dělo se. Soudruh rozjel na něj agitku, jako při vábení rolnictva do JZD. Rozjel to zeširoka, mluvil o nebezpečí ze západu a chlastal Franouzský koňak-nevedno odkud jej sehnal, ale UV mělo fondy. Děda si jenom bafal s doutníku funkcionáři pod nos a říkal si ať kecá, po páte skleničce jej to přestane bavit. Nepřestalo - a víte soudruhu, jako se soudruzi musí obětovat ve službě národu? Já například jsem nespal již třetí den. Chlastal jsem ze soudruhem Husákem, ten miluje vodku. Pak ze soudruhem Dubčekem - ten má rád všechno co teče, jen ať je toho alespoň víc lahví. A soudruzi vás mají rádi, jen kdyby jste si nedělal tolik nepřátel u nich. Kdyby jste vstoupil do strany, tak by jsme vám dali všechno. Děda na to, ale pane nezasloužím si takovou čest a i můj původ to nedovoluje-byl jsem v emigraci. Soudruh ztratil niť a možná i jehlu. Láhev si sebou vzal, ale doutníky tam nechal. Před barákem se sesypal jako pytel brambor a natrhl si na hlavěnce čelo. Kdyby to neviděl soudruh co špicloval dědu, pak děda má průšvih, no ani nevíte jakej. Protože to byl soudruh ve vysokém postavení-až ve třetím patře.

No holt kdyby to byl i samotnej prezident, tak je to jenom vožralej prezident a je jedno jestli v historii nebo dnes. Tak mne napadá jestli soudruzi chodili ke korunovačním klenotům a blili na ně, protože historicky se sice znemožnili, ale o tomhle se v Rudem Právu nepsalo....

Jan Werich O cti již v politice se dělají jenom vtipy, o pravdě taky. Čestný člověk je pro smích a běda když začnete mluviti pravdu-to jste se pomátl...

Ano, je to vůl, ale vůl z vůle lidu.....

............................................................................. Já si myslím, že nejsem takovej vůl, co si myslí, že je chytřejší než vesmír... a taky si myslím, že člověk má právo na omyl, protože mejlit se je v samý podstatě života, v samotnejch základních dědičnejch bílkovinách, který kdyby se občas nezmejlili, tak jsme tu ještě dnes jako hejno bakterií. Jenomže mozek člověka má povinnost se ze svejch omylů poučit. Asinus manebis in saecula saeculorum.

Jan Werich a Vlasta Burian
A nikdy jinak. Ano svět kolem nás se mění, ale volové jsou nesmrtelní, vždy jej někdo nahradí. Děda dost často si vzpomněl na tenhle hovězí dobytek a to ještě nevěděl co čeká český národ. Že bude v politice samej vůl. Ale tohle se stalo proto, že v historii, byla odsouzena vrchnost, odevzdávat do Němec 100 volů a když byla tahle kontribuce zrušena, tak se volové nějak přemnožili a dokonce se dostali do politiky a tak národ český dnes trpí pod útlakem volů. A to jenom proto že z Čech již volové do Němec nechtějí a nechtějí. Asi mají dost svých. Děda jednou napsal: Je třeba, aby byl člověk počestný především sám k sobě. A aby měl sebe rád. Kdo nemá sám sebe rád a není k sobě počestný, nemůže mít rád nikoho druhého a nemůže být počestný k nikomu jinému. Být počestný a objektívní, to je práce na celý den a na každý den.

Tohle by si měli přečíst hlavy pomazané- vůli lidu. O cti již v politice se dělají jenom vtipy, o pravdě taky. Čestný člověk je na smích a běda když začnete mluviti pravdu-to jste se pomátl a patříte do cvokhauzu. Zůstává se tedy jen zeptat. Kam se to řítí politika? Na tohle by nemohl slušně a kultivovaně odpovědět ani děda. Jo a taky děda řekl- mladí lidé, víc než my staří, mají nejen právo, ale i povinnost v měnícím se světě orientovat se a hledat si cestu. Nechodit husím pochodem. Skrz žádný les nevede jen jediná pěšina. Mládí není oportunista. Snadno pozná, kde je lež a kde je pravda. Kdo chytračí a podvádí a kdo drží slovo. Když mladého člověka klamou a šálí, co mu zbývá? Když nevidí u dospělých jejich vlastní vůli, co mu zbývá? Když je svědkem zakrývání neúspěchů, když slyší “den” a vidí “noc”, co má dělat?

Odkdy mají být mladí lidé vzorem dospělým a starým? Proto se domnívám, že jestli je někde zakopaný pes, tak sme ho tam zakopali my, jejich rodiče. A měli bychom jim sdělit kde, aby ho mohli vykopat......


Angelina Janete Werich


Jan Werich. Taky o srandě a fanatismu

Jan Werich v pohádce "Byl jednou jeden král"
Sranda. Když jsem se bavil s dětmi, tak jsem vypravoval legraci-srandu a pak od odhalovatele zločinu jsem dostal anonym, jenž kritizoval mou srandu.

Ano připouštím že sranda je sprosté slovo. Jen mi tak nejde do hlavy, odkud se dověděl, že je to sprosté slovo. Asi je slyšel jako dítě, od učitele nebo rodičů, nebo se pohyboval v takové společnosti kde jej užívali. Ale přece sranda patří do českého jazyka, je to vlastně vyšší druh legrace.

Jinak bez lidí by ani nebyla sranda nebo humor. A pokud někdo slyší v tomhle slovu sprostotu, tak on je vlastně nečistej, on je sprostej, protože on má sprosté myšlenky. Já prohlašuji na svou čest že jsem jej použil v legraci a proto sranda vyjadřuje legraci v jiném pojetí. A tak túdlajs, nebylo to sprosté slovo ale anonym je sprostej, jako Čupera co chlastal. Julinka jeho žena velice trpěla, když jej musela oprašovat a zvedat ze země, Takhle i jinak uvažoval děda u Kameného přívozu. A taky uvažoval o strachu. Lidi mají strach někdy ze všeho. Ale jsou lidi co se nebojí. A nebojí se ani čertů. A chtěli by se naučit bát, jako třeba Franta.

Franta se nebál nikdy i když kamna zaúpěla čoudem,a objevil se sám čert smějící se jako blázen. A Franta se i tak nebál. A zmlátil celou hospodu, po lebkách jim půllitry tříštil a jak Franta dal čertu tři facky a osvobodil prokletého. A tak si uvažoval ze strany na stranu, jen tak aby se neřeklo. Jak tak uvažoval-tedy děda a tak mu přišli na rozum anekdoty. Děda rád vypravoval anekdoty, nebojte se nebudu opakovat anekdoty dědy, můžete si je vyslechnout na deskách. Tedy ne na deskách ze šalungu, ale na gramofonových. Děda toho navykládal, protože rád se smál. A taky říkal- Vždycky bylo, je, a já se domnívám, že i bude, na světě víc lidí hloupých a nevzdělaných, než chytrých a vzdělaných, i když chytrost a vzdělanost nejsou na sobě přímo závislé.

 Já znám mnoho vzdělaných hlupáků. Pokud je někdo hloupej, tak se tak asi narodil, nemohl to dostat jako nemoc. I když existuje jako nemoc, třeba fanatismus, ten lidi dostanou, protože nejdřív dostanou strach a pokud se jej nedokážou zbavit - neznají ani morální hodnoty pak proto, dovoluje hlupákům zlým blbcům, nečestným a špatným zbabělcům zbavovat se pocitu méněcennosti. Přitom méněcennosti, která je zasloužená a které se nikdy nezbaví.

No a jako fanatik se nenarodil, ale mohl se narodit jako blb, pak se tedy mohl stát i fanatikem. No pak další blbové mu dopřejí sluchu.

A pak řvou po náměstích, mávají s vlajkama, zvedají ruce nad hlavu a dělají politiku. A blbci je poslouchají a dokonce je i volí, to jsou voli - vůl je kastrovaný samec tura domácího - Bos primigenius, což se vyskytuje i v neutrálním, nepejorativním smyslu.


Zdroj: Angelina Janete Werich


Tato a mnohá další fakta vedla k vytvoření atmosféry kdy Československo bylo vnímáno jako aktivní spojenec Sovětského svazu a naprosto nespolehlivý spojenec Západu.

Komu se to nelíbilo asi? Osobnosti 60. let už znáte
Ve třicátých letech bylo Československo nejdůležitějším evropským centrem sovětské špionáže proti celé Evropě - a ovšem také proti Československu.

Sovětské tajné služby vytvářely v ČSR krycí obchodní firmy jak na běžícím pásu a pak následovalo jejich zastoupení v jiných zemích. Přes Československo byla organizována nejen vojenská ale i průmyslová a vědecká špionáž. Přes ČSR cestovali sovětští agenti do Španělska někteří dokonce s pomocí čs. zpravodajské služby. Od nás byly posílány "dary" francouzským komunistickým odborům v leteckém průmyslu a tyto odbory úspěšně paralyzovaly francouzskou leteckou produkci a zbrojní výrobu (což mimo jiné přispělo k pádu Francie v roce 1940).
Československo se ale za svou shovívavost k sovětským špinážním rejdům dočkalo ekonomické diverze. Koncem roku 1930 byla ČSR zaplavena falešnými dolary. Nebylo ovšem samo a policejním centrálám západních zemí se to jevilo jako činnost dobře zorganizované a profesionálně vedené skupiny. V březnu 1930 bylo na česko-polské hranici zatčeno sedm pašeráků padělaných sto a pětisetdolarových bankovek. Pak se nad tím zavřela voda. Až v roce 1937 kdy na Západ uprchl řídící orgán sovětské vojenské rozvědky Walter Krivitski se vše vysvětlilo. Podle jeho svědectví byla padělatelská akce dílem 4. odboru OGPU a schválena samotným Stalinem.
Stejně tak se padělaly pasy, které byly pro potřeby agentů Kominterny. O to se staral aparát KS Německa, založený 1919 který organizoval celkem tři padělatelské dílny. Nicméně sovětská výzvědná služba provedla v roce 1932 vloupání do budovy policejního ředitelství v Chomutově a zde bylo odcizeno 1500 pravých čs. pasů. V třicátých létech byly čs. pasy nejpoužívanější sovětskými agenty na celém světě. Nelze se pak divit značné nedůvěře spojenců, kteří tento fakt vnímali jako krajní nespolehlivost čs. orgánů které byly samozřejmě a často právem podezírány ze spolupráce s Rusy. Po zavraždění krále Alexandra v Marseille, kam vrahové přicestovali rovněž na čs. pasy se vlastnictví čs. pasu se somo o sobě stávalo v Evropě podnětem k podezření. Tato a mnohá další fakta vedla k vytvoření atmosféry kdy Československo bylo vnímáno jako aktivní spojenec Sovětského svazu a naprosto nespolehlivý spojenec Západu.


 Všichni kdo pokládají Mnichovskou smlouvu jako hanebnou zradu, by si měli uvědomit co všechno k tomu vedlo....


Jindřich Čech, sociální sítě
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

Přejděte na další skvělé stránky autorů